Je prodej ČEZ velkým tunelem?

In an interview, former ČEZ CEO Jaroslav Míl questions the economic rationale and transparency of the planned restructuring of ČEZ, foresees delays to the EDU II project and discusses the future of electricity prices in Czechia.

Jste jedním z deseti signatářů kritického dopisu vládě na téma rozdělení a zestátnění firmy ČEZ. Co Vám na tom nejvíc vadí?

Ten dopis jednoznačně deklaroval, že všichni považujeme za zbytečné vůbec nějaké rozdělení dělat. Argument, že zestátnění výrobní části povede ke snížení ceny elektřiny, byl a je hrubě nepravdivý. Navíc, proč zasahovat do něčeho co funguje, když naše země má desítky jiných oblastí, které potřebují změnu. Dosavadní kontrola státu nad ČEZ, ať už nad výrobou či distribucí, je dostačující, a výkon a dividendy ČEZ naopak poskytují postačující prostředky pro financování jaderných bloků a transformaci energetické soustavy. V neposlední řadě jsme viděli výhodu současného corporate governance v tom, že veřejně obchodovaná část akcií přispívá k transparentnosti řízení takto velké firmy. Zkušenosti s řízením čistě státních podniků existují a nejsou vesměs dobré.

Když už chce ČEZ prodat tu velice výnosnou a bonitní distribuční část, tak by měl jít cestou, která je transparentní a respektuje zájmy majoritního akcionáře. Usnesení valné hromady výslovně nepředjímá umístění minoritní části nově vzniklé společnosti (49 %) na kapitálovém trhu. Signatáři byli a jsou názoru, že je to žádoucí krok, a to nejen kvůli potřebné podpoře likvidity kapitálového trhu, ale i s ohledem na zmíněný aspekt transparentního corporate governance, který obchodování na veřejných trzích přináší.

Mimo jiné by to dobře ladilo s chystanou reformu třetího důchodového pilíře, neboť tato nová společnost by byla velmi dobrou investicí pro reformované penzijní fondy. Vždyť stát prostřednictvím Energetického regulačního úřadu garantuje investorům do distribučních sítí prakticky bezrizikovou návratnost kapitálu do výše 8,3 % ročně. Již nyní v účastnických fondech čeští občané naspořili přes 300 mld. korun a tyto fondy vzhledem k nedostatku domácích investičních příležitostí investují v zahraničí, a financují tak naši konkurenci. Transakci lze strukturovat tak, že čeští občané a penzijní fondy budou mít k alokaci akcií distribuční firmy preferenční přístup. Firma tak sice bude prodána na kapitálovém trhu, ale zprostředkovaně českým občanům. Výnos z prodeje těchto 49 % nově vzniklé společnosti by se pak použil na všechny zmíněné nákladné investice v oblasti energetiky, a nikoli na zbytečný a zcela nesmyslný výdaj spojený s odkupem stávajících minoritních akcionářů ČEZ.

A co říkáte tomu, že se má prodat distribuční část a obchod? Není to i bezpečnostní riziko?

Je to jednoznačně nesmysl ekonomický i bezpečnostní, protože s argumentem bezpečnosti se ty distribuční společnosti v roce 2003 kupovaly a stálo to nemálo peněz, úsilí a energie. Navíc deklarovaný prodej plynárenské sítě je v rozporu s cílem zvýšení energetické bezpečnosti, pro jehož naplnění byla nedávno kupována. Když už chce někdo prodat nějakou část, je lepší prodat podíl ve výrobní části, ne v distribuci a obchodu.

„Vláda se má s péčí řádného hospodáře starat o jí ze strany občanů svěřený majetek, a ne dávat najevo, že to není její práce."

Čí je to ve skutečnosti nápad?

Vláda tvrdí, že celý návrh této transakce byl vymyšlen a valné hromadě ke schválení předložen představenstvem ČEZ, a stát nemíní zasahovat do toho, jakou formou bude s majetkem zacházeno. Nerozumím tomu, proč stát, který zastupuje 70% majitele, což jsou všichni občané této země, tedy nejen daňoví poplatníci, se o jejich majetek nestará? Vždyť vláda se má s péčí řádného hospodáře starat o jí ze strany občanů svěřený majetek, a ne dávat najevo, že to není její práce.

Je absurdní, že vláda nemá snahu mít tento projekt pod kontrolu. Těžko se rozumí záměru vlády mít 100% vlastnictví, aby mohla ovlivňovat ČEZ, když dnes při 70% vlastnictví tyto ambice nemá a v nově navržené struktuře to bude mít v případě potřeby ještě těžší. Žádnou ekonomickou představu spojenou s touto transakcí vláda neprezentovala. Navíc rezignovala i na to, že mohla schválit usnesení valné hromady, které deklaruje povinnost prodat podíl v nové firmě prostřednictvím burzy v Praze. Pokud někdo tvrdí, že to nelze, tak jen sděluje, že jej to nezajímá, resp. že to udělat nechce.

Komu restrukturalizace prospěje?

Pouze minoritním akcionářům, což mě může potěšit jako minoritního akcionáře, ale považuju to za absolutní nesmysl a ohrožení energetické bezpečnosti. Myšlenka výkupu minoritních akcionářů je a bude podporovaná, protože lidé žijí okamžikem teď a tady. To, co po nich zůstane dalším generacím, je jim jedno. Navíc se domnívám, že minoritních akcionářů ve státní správě, vládních kruzích a lidí na ně napojených, včetně v médiích, je tolik, že moc otázek kladeno nebude.

V devadesátých letech v naší zemi proběhla kampaň „Drobní akcionáři plačte“. A mně připadá, že to, co se teď děje, by se dalo označit jako „Daňoví poplatníci, spotřebitelé plačte“. Ten transfer, jak je připravován, by slabší povahy mohly hodnotit jako tunelování státního majetku. Vždyť my jsme v situaci, kdy nejvýnosnější část majetku má být prodána a nikdo neví za jakou cenu, jakou formou a jak bude s výnosem zacházeno. Navíc se to rozhodlo na základě návrhu, který majoritní majitel zjevně nezadal a ani nepřipravoval. Stručně řečeno říká, že neví, jak to všechno bude, nebo to ví a nechce to sdělit. To je ovšem ještě horší varianta. Logikou a přístupem „cesta je cíl, cíl je ničím“ se můžete možná chovat, když jdete na vandr.

Podle mě jde o ekonomické ohrožení stability a potenciálu rozvoje pro několik nadcházejících generací, protože stát začne být zodpovědný za všechny investice, které mohla z velké části dělat soukromá firma, a to nejen v jaderné energetice. Přeci ČEZ, a ne stát takto odsiřoval klasické elektrárny v 90. letech a bez jediné půjčky od bank a záruk státu dostavoval JE Temelín. Po získání 100% vlastnictví ve výrobní části ČEZ začne být stát zodpovědný za útlum dolů a uzavření klasických elektráren. Bude zodpovědný za výstavbu plynových elektráren a řadu dalších opatření s tím souvisejících. A to je nárok na státní rozpočet. Protože je-li něco stoprocentně vlastněné státem, tak argument, že se to státního rozpočtu netýká, když za to stát bude brát garance, je matení veřejnosti. Stát má být zodpovědný a financovat výstavbu velkých jaderných zdrojů. To znamená těch čtyř bloků, dvou v Dukovanech a dvou v Temelíně, od KHNP. Protože výstavba těchto bloků trvá extrémně dlouho a ta politická a ekonomická nestabilita je pro jakoukoliv společnost akciového typu neúnosná bez garance státu.

„Stát jako největší spotřebitel mohl být po roce 2021 efektivním stabilizátorem cen elektřiny. Ale nechce to dělat, což dokládá, že neodstraňujeme příčiny problémů a jen záplatujeme důsledky."

Takže by stačilo, kdyby stát vykoupil 20 % v elektrárnách Dukovany a Temelín?

Přesně tak. A dokonce bych i řekl, že je škodlivé, aby stát zodpovídal za prodloužení životnosti stávajících čtyř bloků JE Dukovany a za výstavbu bloků modulárních reaktorů. V Polsku bude modulární reaktory stavět soukromá firma, v Kanadě region Ontario, v řadě dalších zemí se to připravuje se soukromými investory. Není tak nejmenší důvod, aby to dělala Česká republika a aby tyto projekty financoval daňový poplatník. Prodloužení Dukovan je jednoznačně ekonomicky efektivní a velmi rychle návratná investice a je svým způsobem nepochopitelné, že by to měl financovat stát.

Investiční náklady na celý program pro příštích 20 až 25 let (zahrnující útlum klasických elektráren, výstavbu plynových zdrojů, rekonstrukce kogeneračních jednotek, výstavbu 4 bloků od KHNP, výstavbu SMR s Rolls-Royce) se v takzvaných overnight cenách předloňského roku dají odhadovat na nějakých 2 100 miliard korun. Když to převedete do skutečné ekonomické zátěže pro stát, kterou bude nutno zvládnout, tak se bavíme o částce blížící se 4 500 až 5 000 mld. Kč. Jak to chce vláda financovat, když už dneska dosahuje extrémního každoročního zadlužení a dá se očekávat, že během tří let naše dluhová služba – tedy platby úroků z půjček poskytnutých České republice – bude ve státním rozpočtu představovat částku okolo 130 až 150 miliard?

Je možné to financovat z výnosu z prodeje nevýrobní části…

To těžko, vždyť z výnosu z prodeje nové firmy mají být vykoupeni minoritní akcionáři. Pokud by se tak nestalo, měl by být výnos použit na financování výstavby velkých bloků – v případě, že stát nevykoupí uvedených 20 %.

Dá se ten projekt zvrátit? Jaký bude důsledek, když opravdu k rozdělení a prodeji dojde?

Zvrátit a zastavit to určitě lze. To je nejmenší problém. Nerealizovat to taky pochopitelně jde. Ale vládu nezajímá, jak efektivní a smysluplný projekt to bude. Myslím si, že odvahu to zastavit budou hledat těžko. Nevidím tam lidi, kteří by se chtěli prát za správnou věc.

Opravdu tristní je argumentace, že to sníží ceny. Pokud někdo chtěl snížit ceny elektřiny, tak přece mohl udělat elegantní opatření už v roce 2021, kdy byl schválen zákon o podpoře výroby elektřiny z nízkoemisních zdrojů energie, který ukládá a definuje vznik státního obchodníka s elektrickou energií. Stát jako největší spotřebitel mohl být efektivním stabilizátorem cen. Mohl touto formou zabezpečit velmi levnou elektřinu pro všechny státní instituce (armádu, statní správu, školy, nemocnice, úřady atd.), kraje, státní podniky. Minimálně pro 30 % spotřeby v České republice. Tím by dramaticky stabilizoval cenu na trhu. To, že to stát nechce dělat, je jenom dokladem nezájmu o spotřebitele a především toho, že neodstraňujeme příčiny problémů, ale záplatujeme důsledky.

Místo toho ceny elektřiny patrně porostou, zejména kvůli vyšším nárokům na distribuci kvůli decentralizaci soustavy?

Ano, distribuce bude brzy největší položkou na faktuře za elektrickou energii. Bude činit 60 % z celkové ceny. Musí do ní plynout obrovské investice, protože jsme se rozhodli, že ze stabilní energetiky, která je koncipovaná na nejnižších nákladech a na dodávce elektřiny podle potřeb zákazníka, přecházíme k energetice, která je nestabilní, křehká, daleko dražší a řízená s krátkodobým efektem. Ale co je úplně nejhorší, spotřebitel bude muset upravovat svoje chování podle toho, kdy je elektrická energie k dispozici. Dříve to bylo tak, že když spotřebitel potřeboval zvýšit příkon, výrobci přidali. Teď to bude tak, že když výrobce nebude mít, utlumí vaši spotřebu, vypne vám část domácnosti anebo vám sdělí, že ta kilowatthodina nebude za šest korun, ale za čtrnáct korun. Je to důsledek toho, že jsme přešli na energetiku, která není řízena logikou nejnižších celkových nákladů.

A to se stalo jak?

Regulace a legislativa se připravuje už v aparátu Evropské komise. To je realita vycházející z toho, že se vybudoval přebytek obnovitelných zdrojů, které vyrábí nahodile a vy je musíte zálohovat. Zároveň ale obnovitelné zdroje dodávají elektřinu z nízkého napětí. A vy ji musíte transformovat do vysokého napětí a někdy i velmi vysokého napětí, abyste ji mohla přenášet. Na to technologie v dnes provozované energetice stavěné nebyly. Tím, že potřebujete řídit tisíce malých nestabilních zdrojů, musíte změnit celý systém řízení energetiky. V momentě, kdy chybí takzvaně tvrdé zdroje, soustava ztrácí svoji spolehlivost. Toho jsme byli svědky při blackoutu ve Španělsku. A když nemáte dostatečně dobře funkční a spolehlivý systém služeb výkonové rovnováhy, tak se stane to, co se stalo loni v Čechách.

Co Dukovany, dostaví se? Vyjadřoval jste pochybnosti o termínech výstavby.

Dostaví, ale deklarovaný termín podle mě neplatí. Co je příčinou, těžko říct, podle plánu a schváleného harmonogramu se určitě nejede. Dodnes jsme ještě nepožádali SÚJB o souhlas s výstavbou jaderného zařízení a úřad na to má 12 až 18 měsíců. Teprve potom můžete žádat o stavební povolení.

Ale notifikace u Evropské komise už přece schválena je?

Tím, že se požádalo místo jednoho bloku znovu pro dva bloky, tak se bude jednat o nové žádosti. Protože stavíte dva bloky a změnil se vám investor, respektive jeho akcionářská struktura. Ale notifikace není to nejpodstatnější. Ve chvíli, kdy to celé financuje stát, tak vám nikdo nebrání připravovat výstavbu. Ten problém je někde jinde – v podmínkách notifikace a potom pochopitelně v plnění harmonogramu.

Kontrakt se podepsal pozdě. Územní rozhodnutí bylo vydáno se tříletým zpožděním. Žádost na SÚJB o výstavbu jaderného zařízení bude také předložena se zpožděním. Z toho vyplývá posun termínu pro podání žádosti o stavební povolení a konsekvence související s vydáním toho povolení, nabytím jeho právní moci a zahájením stavby.

Kdy bude žádost na SÚJB podaná?

Pravděpodobně na konci prvého čtvrtletí příštího roku. Za dvanáct měsíců to SÚJB nerozhodne, takže k březnu 2027 si připočteme řekněme patnáct měsíců. Tím pádem se posouváme do srpna či září 2028. A teprve potom, až ten dokument od SÚJB obdržíte, můžete po dopracování dokumentace, předložit žádost o stavební povolení. Když ji předložíte v září 2028, tak představa, že v roce 2029 zahájíte výstavbu, je iluzí.

Čili stavět se začne až v roce 2030?

To by bylo hodně brzo. Protože až po nabytí právní moci stavebního povolení můžete zahájit první etapu výstavby. Nicméně ještě musíte „doprojektovat“ (upravit) část projektové dokumentace podle podmínek stavebního povolení. Reál­ně by se mohlo, pokud vše půjde bez nějakých obstrukcí, začít stavět v roce 2031. Mluvím o skutečné výstavbě, a ne o potěmkiádě, kterou dokázali předvádět v Maďarsku.

Jak dlouho bude výstavba trvat?

Sedm let vidím jako reálné období, pokud vše poběží podle plánu. Myslím, že když bude hotovo do roku 2039, tak to bude velký úspěch. A strašně bych si to přál, ale nejsem si jist. Když se podíváte na jaderné programy ve světě, zjistíte, že v Evropě došlo k absolutní ztrátě kompetencí pro výstavbu jaderných elektráren. A ty firmy se musí učit úplně od začátku – nejen investor, ale i dodavatel a pochopitelně i státní správa, samosprávy.

To je důvod, proč se staví modulární reaktory. Jejich největší výhodou, třeba u GE Hitachi, je doba výstavby u prvního projektu 3,5 roku s tím, že další by měly být realizovány za 3 roky. U Rolls-Royce je první realizace svého druhu plánována na 5 let.

Dostavbu Dukovan zaplatí stát nebo ČEZ?

Financovat velké bloky má stát, ale prodloužení životnosti Dukovan a modulární reaktory si má financovat ČEZ sám bez účasti státu. Temelín jsme postavili bez půjček od bankovních domů, využili jsme vlastních zdrojů a neměli jsme žádnou finanční podporu ani garance od státu.

Když bude celá výrobní část patřit státu, všechny náklady ponesou veřejné rozpočty?

Ano, zaplatíte to vy jako daňový poplatník. A pak to budete ještě jednou platit jako spotřebitel. Protože když přijde požadavek vyplývající z notifikace, že máte utlumit výrobu ve prospěch větrných elektráren z Německa, tak musíte ztrátu dorovnat společnosti ČEZ. Takže budete platit dvakrát.

To nejsou moc dobré vyhlídky. Pokud přijde jiná vláda, může dojít ke změně?

Byla tu jiná vláda. Také přemýšlela o zestátnění ČEZ, ale pak se podle mě začala bát. Asi pochopila, že by to nemuselo dopadnout dobře a že se někdo může po pár letech ptát kdo a s jakým plánem to vše připravil a schválil. Chyběla jí odvaha k zavedení kolektivní neodpovědnosti a hlasování s utajením toho, jak kdo na jednání vlády hlasoval. Politická diskuse je vědomě směřována na marginální problémy typu toaletní papír na železnici nebo zkrácení letních prázdnin pro děti. A odvádí se pozornost od podstatných věcí. Výsledkem je, že se nemluví o tom, jak brutálně budou naše děti a vnoučata zadlužené a že slibované důchody u dalších generací budou na výrazně nižší úrovni, než je lidem předkládáno.

O DOTAZOVANÉM

Jaroslav Míl je vyučený elektromontér rozvodných zařízení a absolvent Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Poté se zaměřil na jadernou energetiku v rámci dvouletého postgraduálního studia na Fakultě strojní ČVUT a absolvoval manažerský program MBA na Business School při Sheffield University. Kariéru započal ve společnosti ČEZ, kde postupně působil jako ředitel sekce Nákupu a palivových zdrojů či generální ředitel Elektráren Opatovice. V letech 2000 až 2003 byl generálním ředitelem a předsedou představenstva ČEZ. V letech 2004 až 2011 působil jako prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR. Od února 2019 do března 2021 zastával pozici vládního zmocněnce pro jadernou energetiku. Z této funkce byl odvolán, když se zasazoval proti účasti ruských a čínských společností v tendru.