ÚS zrušil verdikt, který uznal nárok firmy na náhradu za zmařené elektrárny

Předseda představenstva Wind Technology Rostislav Beneš je rozhodnutím Ústavního soudu zklamán. Podle něj zvažují stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. "Vždycky jsem měl za to, že Ústavní soud je poměrně kvalitní instituce," řekl ČTK šéf firmy, která sídlí na Českolipsku. "Problém je, že si to nenačetli. Ten případ je natolik složitý, že si to nenačetli a prostě rozhodli úplně v obráceném duchu než třikrát před tím Nejvyšší soud," dodal Beneš. Zda podají stížnost, se podle něj rozhodnou, až si rozhodnutí ÚS nastudují.

"Obecné soudy pochybily, když při svém závěru o legitimním očekávání obchodní společnosti vycházely v zásadě jen z vydaného stavebního povolení a další podstatné skutečnosti náležitě nehodnotily," rozhodl soud. Podle nálezu zároveň šlo o přiměřený a přípustný zásah do vlastnického práva. Firma nadále mohla pozemky držet, užívat a nakládat s nimi, pouze nesměla postavit a provozovat větrné elektrárny.

"Vlastnické právo k pozemkům tedy nebylo podstatně omezeno či jeho výkon vyloučen, pouze bylo veřejnou mocí korigováno oprávnění provádět zde stavební činnost. Nejde tak o omezení, které by vyloučilo realizaci vlastnického práva zcela, nebo které by podstatnou měrou znemožnilo výkon vlastnického práva," řekl při vyhlášení nálezu soudce zpravodaj Pavel Šámal.

Zrušený rozsudek byl mezitímní, což znamená, že uznával nárok v základu za opodstatněný. O přesné výši náhrady se teprve mělo rozhodovat v konečném rozsudku. Firma žádá zhruba 265 milionů korun plus úroky. Kromě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 zrušili ústavní soudci také rozhodnutí Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, úspěšnou stížnost podalo ministerstvo životního prostředí.

Ve sporu jde konkrétně o dvě plánované elektrárny v katastrálním území Větrov nedaleko Petrovic na Ústecku. Investor zpočátku dosáhl změny územního plánu, získal kladné stanovisko ohledně vlivů na životní prostředí i stavební povolení. Projekt ale zastavila Česká inspekce životního prostředí kvůli tokaništi ohroženého tetřívka.

Ochranáři neposkytli firmě potřebnou výjimku, neuspěla ani u ministerstva životního prostředí. Správní žalobu zamítl v roce 2011 Městský soud v Praze. Ani Nejvyšší správní soud nenašel důvod k zásahu a v roce 2012 zdůraznil prvořadý veřejný zájem na zachování populace tetřívka v lokalitě.

Firma se pak domáhala náhrady za nucené omezení vlastnického práva a "ztrátu šance" na podnikatelský úspěch. Justice jí nevyhověla, dvakrát se však firmy zastal Nejvyšší soud. Poté padl mezitímní rozsudek, proti kterému směřovala ústavní stížnost.