Zavedení vodíkových autobusů u Mníšku se zpozdí kvůli dodávce technologie

Na pilotním projektu spolupracují Středočeský kraj, ČEZ a Martin Uher Bus. Bezemisní autobusy budou využívat takzvaný zelený vodík, který má původ v obnovitelných zdrojích. Náklady na pořízení deseti vozů přesáhnou podle dřívějších informací 154 milionů korun, většinu by měla pokrýt evropská dotace. Okolí Mníšku bude první oblastí v Česku s pravidelným provozem vodíkových autobusů.

Firma ČEZ ESCO staví vodíkové hospodářství, které bude tvořit elektrolyzér o příkonu 540 kW, vysokotlaké skladování vyrobeného vodíku a plnicí stanice s kapacitou až tři vodíkové autobusy za hodinu. Vítěz tendru na autobusy, polská firma Solaris, dodal deset vodíkových autobusů, které bude provozovat smluvní dopravce Martin Uher Bus. Budou jezdit na linkách 446, 517 a 688. Dojezd autobusu bude až 320 kilometrů. Hejtmanství financuje dopravní náklady včetně výdajů na vodík.

Podle Schreiera je v areálu nyní hotová trafostanice, hlavní rozvaděč i přivedení výkonu, dále vodovodní přípojka a vnitroareálová infrastruktura a zastřešení. Pokud jde o vodíkové hospodářství, tři kontejnery včetně elektrolyzéru dorazí během několika týdnů. Delší zpoždění má však dodávka posledního z kontejnerů - plničky a výdejního stojanu pro vodíkový autobus. "Dodavatel ujišťuje, že ke startu dojde v prvním čtvrtletí 2026," uvedl Schreier.

Podle něj se inovativní vodíkové projekty zpožďují po celé Evropě. Jde o pilotní řešení, která se ve větším měřítku teprve zavádějí. Zpoždění vodíkového projektu nebude mít podle mluvčího žádný vliv na cestující. Na linkách určených pro budoucí provoz vodíkových busů budou jezdit běžné autobusy jako dosud.

Vodíkový pohon je oproti dieselům výrazně dražší, vyšší je i pořizovací cena autobusů. Nevýhodou je nízká energetická účinnost a stejně tak i nutná výstavba plniček a nedostatek dodavatelů zeleného vodíku. Naopak výhodou je rychlé doplňování paliva, vysoký dojezd, nízká hlučnost a vysoká životnost palivových článků.